Civis vampyricus

♦ recitativ ♦
In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti
(Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého)
Tenebras fugo, ne vampyri limen meum transiliant,
(zaháním temnoty, aby upíři nepřekročili můj práh)
Virtute sanctorum et gratia divina
(mocí svatých a milostí Boží)
Amen
(Amen)
♦ ~ ♦

Starý traktát varuje před kletbou upíří
Modli se, než se zlo krajem rozšíří
Když se zjeví upír, tak se na pozoru měj
Staré modlitby z knížek s pokorou odříkej

Za měsíce mlhavého z dálky se vrátil k nám
Platil zlatem, však bledý byl, ten vážený pán
Opustil svět tento, do hrobky své byl dán
A tak měl být jeho příběh ukončen a podepsán

♦ refrén ♦
Pro salute animae orationes recita
(za spásu duše odříkávej modlitby)
Pro salute animae spes animae sola
(pro spásu duše to jest jediná naděje)
♦ ~ ♦

Myslivec bez kapky krve u krmelce spí
Každý hledá růženec, umíráček krajem zní
Dcera mlynářova, třetí měsíc v naději
Bez krve je nalezena ve své posteli

Po dvou nedělích žebráka uložili do kytek
Na louce jsou roztahané ovce a dobytek
Jen ve svitku starém snad nalezneme naději
Nevědomky vedeme boj se zlem prastarým

♦ refrén ♦

Až s dvacátým mrtvým přetekla číše, přišel čas
Nahrotit kůl osikový a zlu zlámat vaz
S měsícem nad hlavami na pole boží jdou
Krumpáč zasek, víko prasklo, spatří tu věc příšernou

Netopýři po lesích temně předou
Tak se měj na pozoru před tou mocí zlou
Než slunce vyjde, spal tu hrůzu, dej stříbrňák pod jazyk
Snad s půlnoci se kletba zlomí, a bude ti pomoci...

♦ refrén ♦

♦ recitativ ♦
Sancte Michael, firmum praesídium
(Svatý Michaeli, pevná ochrano)
Nequítiam diaboli fugium
(Zaháněj ďábelskou nepravost)
Satanam et spiritus malignos
(Satana a zlé duchy)
In abyssum prosta eos, divinos
(Polož je do propasti, mocí Boží)
Virtute Dei nos custodi
(Chraň nás vždy svou silou)
et a malo semper protegi
(A od zla nás neustále ochraňuj)
♦ ~ ♦

Duhová naděje

V lese padá chladný déšť
Dej Bože ať mohu nést
Velký smutek, velký žal
Nad tím co mi osud vzal

Dej mi sílu na cestu
Radost ranního rozbřesku
Sílu bouřky, svěžest máty
Cestu, lemující vlčí máky

Svítí měsíc na řeku
Všechno Tobě teď řeknu
Hoře mé se rozplývá
Každé moře břehy má

V lese padá teplý déšť
Duhou v dálce se nechám vést
Svou naději nechám kvést
Radost, klid, právě teď

Není řádu bez vládce
Moudře spravuj paláce
Jež ti byly svěřené
Mysl, duše, tělo, zasněné

Gloria hodia

Jen trochu slávy Bože mi dej
Ať na hostině veselý jsem
Jen trochu vítězství v duchu si přej
Ať slabé pozvedne vítězný den

Jen trochu bohatství Bože mi dej
Ať hrstmi plnými rozdávám všem
Jen trochu zlaťáků v duchu si přej
Ať z chudých boháči jsou v tento den

Jen trochu lásky bože mi dej
Ať duše plná prozáří den
Ať není, to není, není jen sen
Radost a víno teď nalej všem

Jen trochu síly Bože mi dej
Ať jsou dny plné veselých her
Než vyprázdním pohár, děj se co děj
Sláva životu, ber, kde ber

Hospodaříček slouží

Vždy jsem tady, tak neboj se zrady
Kouzelnou sílou svou já nad tebou bdím
I nad tvou milou, já jsem klidnou silou
Já poradím, já posloužím, já všecičko vím

Naslouchej mi jak v bouři šumu lesa
Varování jemné, znamení neochvějné
Přichází ode mne pro toho, kdo naslouchá
Anebo kdo si tu brouká melodii ticha

♦ refrén ♦
Já jsem duch lesa, tohoto starého místa
Vím co se chystá, já jsem alchymista
Tak obětuj mi myšlenku a kousek těsta
A pověz, čím hospodaříček poslouží...
♦ ~ ♦

Vím kdo překročí kdy práh tvého domova
Kam dopadnou kulky z litého olova
Kam dopadne blesk, kam přeskočí jiskra
A kdo ti zasadí smrtelnou ránu

V časech podivných, v myšlenkách vlivných
Nezapomeň na cestu, jež se vine domů
Já jsem tady, tak neboj se zrady
Já znám všechny úklady a protiklady

♦ refrén ♦

Jen před tebou samým tě já neochráním
Tak oprašuj svou duši a nastav jí uši
Nezapomeň na mě, na svého dobrého strážce
Kdo v hloubi lesa má svůj svatý chrám

Až všechny věže spadnou a z měst zbude prach
Až králové vymřou a ty budeš mít strach
Já vždy budu tady, tak neboj se zrady
Ať chceš nebo ne, nikdy nebudeš sám...

♦ refrén ♦

Kdo jen svému břichu slouží

Kdo jen svému břichu slouží, nešťastný je, jen se souží
Neví jak je krásný svět, marně ubývá mu let

Kopni mocně motykou, rukou svojí lenivou
Chudý jsi, však bohat prací, na větvích se smějou ptáci
Za chíli už cítíš v pravdě, tělo své jak po dni v kládě
V kříži loupe, lámeš hřbet, ale roste pšenka, kvete svět

Jeden chudák myslel výš, jak opustit sprostou chýš
Jak se najíst jako páni, vínem zapít ranní vstání
Pomyslel si ten žatec, vzít vojenský kabátec
Žádná strast, na chudé past, a v mundúru chránit vlast

Kdo jen svému břichu slouží, v prázdných dnech se tiše souží
Neví jak je krásný svět, kosti obaluje špek

Ještě včera sedlák bos, dnes je vína, masa dost
Ještě včera oral lán, dnes si hoví jako pán
Když však jednou k večeru, s číší zased' ke stolu
Přišel z hradu vzácný host a vzkázal "Míru bylo dost."

Tak náš prostý hrdina, vzpomněl si co je dřina
Každý den teď místo pole, kaprál řve "Ty hloupý vole!"
Tak se staví, tak se řadí, s píkou dlouhou, ta nezradí
Jídla pití, sem tam dost, ale často jak pes hlodá kost

Kdo jen svému břichu slouží, dlouho dobře neposlouží
Nečeká ho žádný vděk, přes přibývající věk

Pak při jedné z velkých bitev, sletěl kámen jako tykev
Bitvy vřava konec má, pohled vzhůru, blesk a tma
Říkej štěstí v neštěstí, v nosítkách řve bolestí
Místo motyky teď vůl, kašle, kulhá, svírá hůl

Tak se mrzák světem plouží, místo vína žebrá v louži
Vzpomíná na polnost panskou, když zakrývá oko páskou
Žádné pole, žádná práce, tvrdý život bez legrace
Zlákán mocí vojáckou, zneuctil čest sedláckou

Kdo jen svému břichu sloužil, vypil, snědl, po čem toužil
Na konci však prázdný jest, a nezaštěká po něm pes

Kostky a sůl

V přístavu se množí stíny, noc se klade na stůl
Rozvrzaná prkna lodí mola obráží
Zaplivaná putyka má dnes nějak moc hostů
To korzárzký kapitán posádku odvádí

Jakmile loď kotvy zvedla, zvedl se i vítr
Sliby kapitána bouře rychle vyvrací
Tajfun láme ráhna, drásá plachty, trhá lana
A posádky štěstí, to se rychle vytrácí

♦ první refrén ♦
Vítr mi šeptá, že přijde můj pád
Jestli něco neudělám, budem na dně spát
S hrůzou v očí křičím: "Ďáble, pojď se prát!
O životy naše budu s tebou v kostky hrát!"
♦ ~ ♦

Jak kdyby čas zastavil se, bouře náhle ztichla
Rozvířené moře začlo temným ohněm plát
Na palubě objevil se muž v kouřovém plášti
„Hraješ se mnou, kapitáne?“ a začal se smát

Než jsem stihl promluvit tak stavějí mi židli
A doprostřed paluby už bocman táhne stůl
Nad hlavou mám z plachet cáry, kolem divé oči
Před sebou půl tuctu kostek, pod jazykem sůl

♦ refrén ♦
Vítr mi šeptá, že přijde můj pád
Kdo si jednou vsadí, ten už musí brát
Vyhrát stačí jednou, chybit jedenkrát
O duši svou musím s ďáblem v kostky hrát
♦ ~ ♦

Kostky klaply o stůl z dubu, vlny šlehly vzhůru
Na pekelníkových kostkách čísla mění řád
Ďábel zkřivil rty ve smíchu: „Kapitáne, tak co?
Hraješ dál, či složíš? Přece nebudeš se bát!"

Druhý hod a moře zrudlo, posádka však jásá
Ďáblu zmrznul úsměv na rtech, mně se tají dech
Z temných hlubin paže šátrá, svojí oběť hledá
Ještě hod a znám svůj osud, není cesty zpět

♦ refrén ♦

Skrze prsty ztuhlé kostky na stůl spadly
Ďábla smích mou lodí otřás, zahřměl jako hrom
Jen cinkání kostek, jak údery blesků
A já už jsem věděl, teď je to jen já a on

Kapitáne, tak ti, koukám došlo štěstí
Hadí oči na stole a v tváři zoufalství
Ale že jsem dobrák, tvou duši já spasím
Za život tvé posádky a tisíc duší k nim

♦ poslední refrén ♦
Vítr mi šeptá, že přišel můj pád
Já si jednou vsadil, tak jsem musel brát
Tisíc duší zradit musím, hlubinám je dát
A proto se nevyplácí s ďáblem v kostky hrát
♦ ~ ♦

V přístavu se množí stíny, noc se klade na stůl
Rozvrzaná prkna lodí mola obráží
Zaplivaná putyka má dnes nějak moc hostů
To korzárzký kapitán posádku odvádí

Přidej se k nám holobrádku, poznáš kousek světa
za dublón a tuplák grogu budou plachty vlát
Za tvou věrnou službu, hochu, nejsem žádná sketa
Budeš se mít jako král a chudobě se smát

♦ refrén ♦

Kouzelná slepice

Dva groše dám za slepici a jeden groš za nájem
Protože mám pod čepicí, o chudobu nezájem
Slepice mi snese vejce, to já potom posnídám
Už se na to velmi těším, proto si teď zazpívám

♦ refrén ♦
Na svatého Víta, do Horního Mýta
Přijdu, však se známe, obchod uděláme
Kouzly svými láme neštěstí i námel
Omne principium grave
(Každý začátek je těžký)
♦ ~ ♦

Slyšte lidé všichni zdejší, kdo má tyhle vejce lepší
Bohatství se velmi těší, nemocný už nebývá
Po třech dnech však místo vejce má slepice kokrhá
Nevadí, koupím jinou, můj měšec to nestrhá

♦ refrén ♦

Nežli ryba, nežli kaše ovesná či hrachová
Moje nechuť pokračuje, barva má je nachová
Dám si hrachu ze dvě lžíce, a už zbytek letí ven
Není zbytí, jdu zas za ní, dokud ještě dlouhý den

♦ refrén ♦

Černá slépka kropenatá po dvorku už pobíhá
Díky kouzlům vědmy divé štěstí mi teď nadbíhá

♦ refrén 2× ♦

♦ refrén a capella♦

Královna víl

Pojď se mnou za zrcadlo, za královnou víl
Neodejdeš s prázdnou, no to se přece ví

Pojď se mnou za zrcadlo nektar z květů pít
Myšlenky své těžké nech svou cestou jít

Skřítkové a gnómové střeží zdejší klid
Nebojme se kouzel, i ty ho můžeš mít

Zdejší velké království spravedlivé pohostí
Klející sem nevpustí, a tak to má být

Kapky rosy v kapradí dovádějí na slunci
Dříve, než se otočíš, na mýtině spíš

Za královnou víl vrtkavá je cesta
Dojde k ní jen člověk, co neusne u vesla

Pojď se mnou za zrcadlo, za královnou víl
Pokud cestu přežiješ, v ráji budeš žít

Leť, havrane

Leť havrane, leť havrane, přes pole zorané
Přes louky rozkvetlé, přes jezera modravé

Leť havrane, leť havrane pro vzácný pergamen
Pod sfingou ukrytý, vědomostmi nabitý

Leť havrane, leť havrane, čekám tu na hradě
S hádankou odvěkou a lektvarem magickým

Leť havrane, leť havrane, mávni svými křídly
S pomocí mé víry odteď navždycky

Leť havrane, leť havrane, černé perutě
Lesknou se na cestě k cíli

Magický úplněk

Nad obzorem už se stmívá
Už brzy je čas spát
Však dneska budem spolu zpívat
A nočním ohněm plát

Proč se za úplňku skrývá
V tvých očích teskný pláč
Pojď se se mnou smát a zpívat
A dýchat luny zář

♦ refrén ♦
Ztrať svou hlavu v divém víru
A do tance se dej
Vnímej prapodivnou sílu
Je úplňkový rej!
♦ ~ ♦

Za noci při luně bílé
Když celý kraj už spí
Poddej se magické síle
Nech hudbu rozeznít

Ó, svátek zběsilého tance
Už je tu s námi zas
A jestli volání mé slyšíš
Tak vejdi mezi nás

♦ refrén 2× ♦

Pět grošů

Já mám grošů pět a spěchám
Nikoho a na nic se neptám
Krčmu za krčmou míjím, u padlých panen krok zrychlím
Dech svůj sotva popadám, proud potoků zdolávám
Cesty lesní vzdálené, mince tlačí v botě mé
Až pod kopec oběšenců přijdou kroky mé

Tam zakopu svých pět grošů, jemine
Odkládám je drahně roků, tajně syslím je
Ve snech vidím už svou hlavu kobylí
Až já na ni hráti budu, vymýtím ze světa nudu
Za grošík a hlt ze sudu, pro krále i pro pobudu
A samosebou pro krásný panny ztepilý

Strádám, škudlím, časně vstávám
Od huby si věčně odtrhávám
S děvami se nebavím, krčmáře už nezdravím
Žebrákovi nehodím, na zábavy nechodím
Hrobníkovi pomáhám, každý grošík odkládám
A zas pod kopec oběšenců míří kroky mé

Tam zakopu svých pět grošů, jemine
Odkládám je drahně roků, tajně syslím je
Ve snech vidím už svou hlavu kobylí
Z dřeva bude postavená, malováním ozdobená
Slonovinou vyložená, klika z rohu vyrobená
To samosebou pro krásný panny ztepilý.

Už si nesu posledních pět grošů
Co tak na cestu se napít trošku?
Medoviny zavdávám a už mě nutí k zábavám
Najednou jsem v jednom kole, víno, karban, no ty vole
Chci už kráčet, nepustí mě, děvče už mě táhne k slámě
Dnes pod kopec oběšenců nejdou kroky mé

Už je ráno, třeští hlava
V palici jen vzpomínka mlhavá
Kolem kopec korbelů jak pro tucet konšelů
Krčmář ke mně s dluhem míří, s pěti groši se nesmíří
Tři drábové přiskočili, jeden chyt' mě za košili
A pod kopec oběšenců ženou kroky mé

Tam vykopu svých pět grošů, jemine
Já odkládal je drahně roků, tajně syslil je
Ve snech zůstane má hlava kobylí
Já doplatil na svý hříchy, na pití a karty lichý
Na mamon a na pletichy, na karban a cukrbliky
A samosebou na krásný panny ztepilý

Posel hejtmanský

Jede posel hejtmanský
Přes vesnice, polnosti
České země nevelké
Svádí boje přetěžké

Po bitvě u Moháče
Nejen Čech si popláče
Mrtvé vsi bez oráče
Na Turka jít panstvo rozkáže

Od sedláka přes páže
V poli víra tvá se ukáže
Honci, zbroj a palaše
Žádný žold a padnout za naše

♦ refrén ♦
Šavle meče zazvoní
Utkáme se na poli
Hlas polnice zavelí
Pod praporem v naději
♦ ~ ♦

Tataři a Turci zde
Pamatuj, jak bylo zle
V dálce hoří strážnice
Vítr vane do prázdné zbrojnice

Až poslední bolest přebolí
Z obnovené vsi chléb zavoní
Jede posel hejtmanský
Svěží vítr naději přináší

♦ refrén 2× ♦

♦ refrén a capella ♦

Před branami města

Včera ještě hojnost byla, dneska nemám nic
Před Švédy unikl jsem bosky smrti vstříc
Stavení shořelo a už bylo i líp
Pro vojáky Švédské jsme jen velká spíž

Utíkej přes vsi dnes vypálené
Zapomeň na hlad a krysy vykrmené
Zapomeň na rodinu svojí zmizelou
Teď je čas zúčtování se Švédem, mizerou

♦ refrén ♦
Brněnské Zvony bijí na poplach
Před branami města už Švédi víří prach
Však městem letí hlas, že Raduit de Souches (suš)
nepřátelům drží pevně na krku nůž
♦ ~ ♦

K císařským se přidej, ať pomstu vykonáš
Sám jen se svou vůli Švédy nezdoláš
S rukou na jílci a císařskou armádou
Jdeme jim to vrátit se vší parádou

Kam se jen podíváš, je cítit černý prach
kdo ještě ruce má, ať stojí na hradbách
Obléhání dlouhé, tak se chlape vzpruž
Ze studenta rázem se stává pravý muž

♦ refrén ♦

V ležení Švédském rozlézá se mor
S chorobou leží i generál Torstenson
Útoky pluků švédských však nepolevují
Ale páter Středa, ten vše dopředu ví

V Den nanebevzetí Panny Marie
Útok poslední hradby rozbije
V ústech kulku do muškety schovávám
Tou trefím každého kdo Švédskou přilbu má!

♦ refrén ♦

Utichá válečný zvuk, vřava a ryk
Ranění, mrtví, klení a křik
Švédští důstojníci už v rakvích jsou
Vroucí modlitby k nebi se nesou

Gloria, gratia, Maria gaudium
(Sláva Tobě, Marie milostivá)
Sancta, et Victoria, bonum, veritatum
(Svatá a vítěžná, dobrá a pravdivá)
Sancta Maria, gratia plena
(Svatá Marie milosti plná)
In die gloriae Tuae vicimus
(V den Tvé slávy zvítězili jsme)

♦ refrén ♦

Příběh drátěné košile

Splétej dráty kutě poslední
Než se nové jitro rozední
Do války mě kruté volají
Kéž mě košilečka ochrání

♦ refrén ♦
Jak překrásně cinká, drátěná halenka
Na slunci se třpytí coby nejzlatější květ
Já svoji halenku nosím na srdénku
Za milou, co radost pohledět
♦ ~ ♦

Bít se za pány vznešený
Radši bych teď stál vedle ní
Vedle ní bych byl, rozmilé
Než se bít za pány prohnilé

♦ refrén ♦

Ránu já za ránou ustojím
Pak si tě k oltáři ustrojím
Bitvu já za bitvou oslavím
Pak nám chalupu postavím

♦ refrén ♦

Košilečka chrabře zápolí
Jedna rána však zabolí
Jedna rána dobře mířená
A halenka je rozkalená

♦ poslední refrén ♦
Naposled zacinká drátěná halenka
Červená na slunci coby nejrudější růž
Co já za halenku s dírou na srdénku
Místo milé mám na srdci nůž
♦ ~ ♦

Svíce na sudu s prachem

Na sudu s černým prachem svíce se kývá
Kdo ví, ať nám napoví, kolik času zbývá
Až ta svíce dohoří, jó to bude rána
Stejně budem hrát a zpívat do bílého rána

Že niněra neladí a že šalmaj kejhá
Hlasy chraptí, housle skřípou, no tak už to bejvá
V kotli pobublává vývar z kouzelné slepice
Za pět grošů zaplatíme si o pohár více

Plamínek kolísá, dohořívá svíce
Ale to nám nevadí! Hraje Čemeřice!
Podej korbel, dolej víno, nemusíme šetřit
Až to bouchne, šenkýř přijde nás jen ze zdí setřít

Tak si ještě připijem – ať to stojí za to!
Když už máme vyletět - bezcenné je zlato!
Co budoucím pokolením zanechati více, než
Na stěně šest fleků v tvarech členů Čemeřice!
(Anebo tři až sedm podle ročního období a zdravotního stavu!)

Talisman rozmarýnu

Kapky deště bubnují ještě
Na dlažbu u podloubí
Barokní sochy šeptají slova
Útěchy jež se snoubí

S tichem a mírem, po moru prázdném náměstí

S vůní rozmarýnu na krku v talismanu
Na posvátnou horu přicházím
S klidem a mírem, s bohem jsa smířen
S ránem a nadějí odcházím

Šaty vlají ve větru když tančím
Stromy mne zvou k sobě do náručí
Skořápku smutku vrána rozklovne
Splň se mé přání neskromné

Po smutku radost zas přijde
Sem i tam vítr naděje rozmarýnu rozfouká
Spojen se silou jež nikdy nezoufá
Nebojím se zítřku, jež právě začíná

... začíná ...

V krčmě

Od podlahy zatancuj, se mnou holka zašpásuj
V potemnělé krčmě botky vyzuj mrštně
Před šenkýřem ani slovem, kdo to chodí v kutně
V rychlých časech váček mizí za víno a sukně

♦ refrén ♦
Napijme se všichni z poháru prostého
Ať hříchy nás netíží jak ucho hluchého
Jen šenkýřko nehubuj, tento zlaťák je teď tvůj!
Úsměv vyměň za stud svůj, na stole nám tancuj
♦ ~ ♦

Trochu se pobavit a desátkem zaplatit
Je v těžkých dobách válečných nemilé, leč nutné
Šenkýř dává nemnoho-li piva do džbánu
Masa podá skromně, tak jako šafránu

♦ refrén ♦

V šenku žold propíjí, zítra pracně nabíjí
Mušketu svou v bitvě jen těžko zamíří
Za zvuku šalmají saracénští jezdci
Do města se zanedlouho vlámají ti mezci

♦ refrén ♦

Z mezků máme pergamen a lůj na svíce
Brzy s nimi zúčtujem, nebude jich více
Fortem in wallo, in tempestate,
(Pevně na hradbách bouři vzdorujeme)
Periculo, periculo tolerare.
(Nebezpečí za nebezpečím překonáme)

♦ a capella ♦
Fortem in wallo, in tempestate
periculo, periculo tolerare.
♦ ~ ♦

Věnečky kouzelné

Šeříková vůně šíří se naším krajem
Jednou za rok koná se nachová oslava barev

Pojď na louku k lesu, neohlížej se
Po vodě pouštět jdeme věnečky kouzelné

Devatero bylin spletených s láskou k sobě
Poplují řekou dravou, moje lásko, až k tobě

Filipojakubská síla spojila životy k sobě
Ve víru života točí se dvě lidské duše

Po noci velkých ohňů nebude stejný ten
Kdo vydal se z domu oslavit slavný den

Ať tvá duše plesá, raduje se z drobností
Jež postaví žebřík ke stálé radosti

Z boja do boja

Můj milý Jindřich, dnes je to sedm let
Na povel krále na koníka sed'
Prý do velké války teď Jindřichu jeď
Vznešený rytíř za slávu a čest

Já býval jsem Jindřich, já kdysi se bál
Ale po první bitvě bát nešlo se dál
Jakmile jeden padne tvou zbraní
Padne jich tisíc! Čest? Zapomeň na ní!

Z boja do boja!
Z boja do boja!

Můj milý Jindřich by nezkřivil vlas
Já vzpomínám s láskou na jeho hlas
Spravedlivý, hodný, zlé slovo neztratil
Dej, aby ve zdraví se mi vrátil

Já býval jsem Jindřich, teď říkají mi "kat"
Já drancuji, loupím, a jde ze mě strach
Neznám už milost, lásko moja
Já jsem si zvykl z boja do boja

Z boja do boja!
Z boja do boja!

Dnes je to sedm let, hrdina se vrací
Ale Jindřich to není, dukáty utrácí
Kdes' vzal to zlato, to není jen žold
Ty mince jsou rudé a v duši je mord

Válka duši změní, ruce mám od krve
Co na tom záleží? To zlato je i pro tebe!
Pro zlato a slávu, lásko moja
Já pojedu zas, a rád, z boja do boja

Z boja do boja!
Z boja do boja!

Jindřichu, odpusť mi, city jsou city
Ale já spatřila ďábla a ten ďábel jsi ty!
Za všechny nevinné, cos život jim vzal
Tvůj život ve spánku ukončím já!

Kdo uchopí meč, toho čepel čeká
Lásko má, čeká mě cesta daleká
Do tvých modrých očí naposled pohlédnu
Odpusť má milá, věčnost mě volá

Z boja do boja!
Z boja do boja!

Zbojník

Já jsem zbojník, zloduchů hrobník
Vojnu jsem vyhlásil nečestnosti
Kde je bezpráví, tam já hned spěchám
Půl tuctu chasníků po ruce mám

Cinkání mincí přes kopce poznám
Každý kulatý já chudým rozdám
Já jsem zbojník, zloduchů hrobník
Vojnu jsem vyhlásil nečestnosti

Pri krížnych cestách na vrchu lesa
S mušketou čo nikdy nemíňa stál
Slobodnou horou letí sťa sokol
Pod večnou strážou divokých skál

Na hradnej bráne, tam je to napísané
Živého, mŕtveho, kto vydá pánom
Na hradnej bráne je tak písané
Zradený život mu zaplatia zlatom

Šibenice na kopci pomalu roste
Chudobní, bezradní, Juru poproste
Aby zachovati vás mile ráčil
Ať panská palice vás nezmrzačí

Jen ať Pán nesedře kozu svou z kůže
Zeptej se v krčmě, zda ti pomůže
Po roky dlouhé kraj náš jsem chránil
Však jen do doby, než mě lid zradil

Hoj hoja hoja, hoj duša moja
Vo vetre nesie sa tvoj milý hlas
Pre krutosť pánov mám v srdci ranu
Každý deň rovnaký boj príde zas

Kdo jiný břímě statečných lidí zvedne?
Kdo jiný povede za mě ten boj?
Či chudé ponechat osudu drápům
Neb' s větrem tančit a nechat zboj?

Já jsem ten zbojník Jurou zvaný
(On je ten zbojník Jurou zvaný)
Neštěstím a hrůzou jsem kovaný
(Nešťastím a hrôzou je kovaný)
Do jiného kraje odcházím, hnaný
(Do iného kraja odchádza, hnaný)
Domovem mým jsou vysoké skály
(Domovom jeho sú vysoké skaly)

Ozvěna orla, slyšet je v dáli
Do smrti své budu pomáhat slabým

Ozvena orla doznieva v diali
Do smrti svojej nech pomáha slabým

Zrnko písku

Sluneční paprsky září přes vitráže
Jemné ženské ruce umně předou přízi pro páže
Skříňku lásky zdobenou na taburetu otvírám
Poštu holubí v ní od milého mám

Ze svaté země vzdálené poklony, lichotky přijímám
S křížem na plášti minulé léto vzdálil se nám
Papež slíbil odpuštění hříchů velkých i budoucích
Snadnou cestu do nebes i slávu nehynoucí

♦ refrén ♦
Každý den k modlitbám usedávám
Zázrak boží celou duší očekávám
♦ ~ ♦

To pro mou ruku vydal se rytíř čestný, urozený, odvážný
Do jeruzalémského křížového běsnění
Až mi další zprávu holubí perutě předají
Budou snad již v bezpečí v levantském přístřeší

Zrnko písku z vyprahlé země v pergamenu nalézám
Stejně jako je i v mých přesýpacích hodinách
Zrnka času odměřují naši víru nadějí
Modlitby, vyznání lásky, i teskné lamenty

♦ refrén ♦

Nechť každý den jest pro mne novou a velkou nadějí
Kéž se láska vzdálená vrátí do mých veřejí
Houf chudiny na cestách v nemoci umírá
Cesty zpět ze Svaté země pro většinu nebývá

Snad další pocestný dobrou zprávu nese mi
I výkupné za mou lásku zaplatila bych
Cenu zlata, stříbra za můj žal vyvážila by
Snad písek horký nevezme mi i poslední naději

♦ refrén poslední ♦
Každý den k modlitbám usedávám
Za jeho duši modlit se začínám
♦ ~ ♦